S Paní Situace jsme jeli díky podezřele levnýmu voucheru do hotelu v Beskydech na víkend. A ten deník jsme si fakt psali. Já ho tady přecvakám a budu se strašně držet, abych do toho takhle s odstupem nevstupoval. Protože Bára (to jako Paní Situace) věčně kecá a ač ještě není doktorkou, píše tak. A třikrát hůř. Zde je deník:
PÁTEK
06:47
Už asi pětadvacet minut balím. S každou ponožkou jsem blíž debilnímu zjištění, že tak sofistikovanou techniku jako je notebook bez klávesy M neberem. Se to tam nevleze. Sorry, Baru, budem si spolu muset po večeři asi... povídat. #vprdelianikdejinak
07:08
FLASHBACK: "Objednáme si to na nějakej víkend ještě v září, aby bylo ještě teplo a hezky." Září souhlasí, ale počasí je tak hnusný, že nejde ani vyfotit. Chtěl jsem ho sem nakreslit, ale nemám pastelku zkurvené barvy.
09:58
Netuším, co stojí v Ondřejových zápiscích nad mým, píše jak prasopes. Jsme ve vlaku, začátek výletu jsme zvládli. Čekám, že každou chvíli se začne něco posírat (touto větou jsem se rozhodla pojistit zdar výletu, jakože abysme něco nezakřikli, jsem hodně dobrej koumák).
10:01
Možná jsem prasopes, ale aspoň mám hodinky, co ukazujou čas a ne nerostný suroviny v Súdánu.
(Fashion modla Bára má na ciferníku místo čísel mapu světa)
10:05
Ve vlaku. Vlak je to pěkný a udržovaný. V kupé máme dva k uzoufání průměrný spolucestující. Uchrápanou paní a bosého pána, který chce asi Báru (nebo mě?) sbalit na šedé vzorované ponožky. Já odolávám. Bára se lascivně kouše do rtu. Začátek konce?
10:23 (Podle mých hodinek zhruba něco kolem Káhiry)
Jsme v Hranicích. Spolucestující jsou pořád stejně nezajímaví. Ale pán vedle Ondry výhružně mrská knírem. Pokud jde vůbec výhružně knírem mrskat. Má velké bříško a svačí müsli (pán, ne knír), takže pít pivo by tu byla jasná provokace.
10:42 (Velká ručička na Botswaně)
Teď nás byla zkontrolovat průvodčí, která působila dojmem, že nás podezřívá z pašování Mexičanů do Valašska. Moc jsem ale nevnímal co říkala. Naprosto mě uhranula ta obrovská džuzna mezi jejíma zubama. Horníma jedničkama. Dva plně naložený volkswageny vedle sebe by tudma projely a ani by si nerozbily zrcátka...
10: nevím. Vzdávám to. Zhruba Čad.
Vlak z Olomouce do Valmezu měl sice zpoždění, ale mimo očekávání jsme stihli vlak do Rožnova, kterej tu už dávno neměl být. Naprostá fantazie. Famózní. Tenhle vlak je ještě udržovanější a hezčí než ten předtím. Myslím, že je načase vrátit zašlou slávu Českejm drahám a trochu ho... (tady to po mý princezně nepřečtu. Vypadá to jako "znásilnit", ale to se tam nehodí). Rozuměj: čas pro Knausovou (to je jakože její jméno), aby něco popila.
Rožnov je škaredý místo. Vylezli jsme před nádraží, který je malý, napůl dřevěný (jen to zapálit) a před ním nic. Jen kupka sena se kutálí a nad náma dva supi. Tak moc o ničem to tu je. A nemají tu nikde ani lavičky, aby si měli unavení poutníci kam sednout a dát si konečně to debilní pivo. Hnus. Takže sedíme v hospodě u nádru, kde se na jídelním lístku skví na prvním místě segedin. Ondřej drží blití.
Ale! pivo donesli neuvěřiteně rychle. Což je jakože plus. Ale s lavičkama to posrali. Tudíž je to za mě pro Rožnov asi dva kuřecí tance z deseti.
11:49
BUS! Roadtrip!!! Ve frontě na lístky nás nestydatě a s šarmem jí vlastním předběhla nějaká aktivní seniorka. Přeju jí, aby se jí zdrcl fastumgel, krávě. Teď pojedeme a podle jablečného výtečného Paní Situace budeme zastavovat u každé kopy hnoje, která se nachází po cestě do hotelys Pohodys.
Právě! Ujeli jsme asi dvě stě metrů a je další zastávka. Asi jsme nastoupili do tramvaje.
Rožnovskou tramvaj jsem si představovala jako koněspřežku. Víš co, skanzen a tak...
12:05
Apokalypsa. Prší tak, že kdyby tady hořel napalm, nic se nestane. S Bárou počítáme zastávky, abychom nedojeli až do Vietnamu. Hell on wheels.
12:58
Horní Bečva je vesnice - nudle. Bez hotelu Pohoda kterej je asi jen místní legenda. Jako černá sanitka nebo tak něco. Teď zmoklí jako zakouslí... (tady zápis dramaticky končí)
13:28
Ondra nemohl dopsat zápis, tolik se toho událo. Chudák grafoman.
Popořádku: vystoupili jsme na zastávce Horní Bečva, stará pošta. Přesně jak radil google. Asi jsme fakt úplně dementní, protože co nás jako donutilo věřit googlu?! Google lže. Ve skutečnosti jsme měli vystoupit asi o čtyři zastávky a pět kilometrů dál. Možná víc. Vzdálenosti odhaduju stejně jako čas na svých hodinkách. Horní Bečva je vůbec celá taková zajímavá. Hledali jsme informační centrum, šli jsme podle ukazatelů. Jeden nás směroval vlevo, další vpravo a třetí zase vlevo. Místo rady na informačním centru jsme se dočkali pomoci od od místního feťáka a jeho minimálně stejně osmahlé kamarádky Ivany. Poslali nás na autobus. My šli do hospody. Objednali jsme si pivo, Ondra zavolal do hotelu, kde jako je. A hle! Pan hotelník se nabídl, že pro nás přijede.
Vystřelili jsme z motorestu Bečva (třetí cenová s očima přimhouřenýma naplno a ještě dávkou slziček k tomu), abysme venku zjistili, že nás venku čeká volaký kindermafián z Petržalky jebnuté. Měl černýho volkswágna, do kterého nás zavřel a odešel. Mysleli jsme si, že nás chce zabít, a ani jsme o tom nemohli udělat záznam do deníku, neboť ten byl zavřenej v kufru. Svět by se nikdy nedozvěděl, co se stalo v Horní Bečvě. Naštěstí si kindermafián odskočil jenom do jednoty pro paprikáš a za moment byl zpátky. V autě se s náma snažil bavit, ale komunikácia vázla. Jazyková bariéra, bratia zo Slovenska nám prostě nerozumie.
Hotel Pohoda (Pohodys) je u přehrady a být mi deset let a trávit tady školu v přírodě, asi jásám. Je to taková srandovní ubytovna. Na pokoji jsou dvě postele sražený k sobě (home made dvoulůžko) a stolek s televizí. A obraz nad postelí, což je pochopitelný. Podpora regionálního umění.
Snědli jsme sendviče. Ondra vybaluje. Já vybalovat asi nebudu, Ondra stejně zabral celou skříň. Udělal z ní totiž i ledničku a ininibar. To je sice praktický tři v jednom, ale na moje boty přitom nikdo nemyslel, ha!
14:09
Sme se byli optat kindermafiána, kdy se bude jest. U toho jsme zjistili, že ob dveře od nás budou lidi s malýma děckama. Zabít se je jedna možnost. Ale žádný jiný jsme zatím nenašli.
Bára teď používá toaletu. Asi brečí, máčka. Je to proto, že chce čaj, ale bar ve společné místnosti je zamřížovanej (a to nekecám).
Mělo by tu aspoň strašit. Třeba nějaký ušikovaný děcko z dávný školy v přírodě, kdy se to tu nejmenovalo Pohoda, ale chata Mír.
Mimochodem Pohoda se to tu jmenuje proto, že tady maj všeci v piči. Jde to fakt vidět už jen na tom, jak to tu vypadá. Je tu mrtvo, všeci sou strašně maňána a v nejbližším okolí není vubec nic. Asi pujdeme házet žabky do přehrady. Jestli tam nebudou placatý kameně, tak tam hodím sebe. Snad se odrazím aspoň třikrát, aby to za něco stálo.
Moment, nová teorie! Pohoda je zkrácenej název od Partnerské Pohody. Určitě sem jezdily rozhádaný páry zocelit svoje vztahy. Ale v tomhle pekle se akorát ujistili, že jim odzvonilo.
Jsem rád, že jsem tu. Hodně myslím na Shining.
Mě to taky napadlo. A to jsem z toho filmu neviděla skoro nic. zato jsem hodně mluvila! Náhoda? Znamení??? Na ty děcka si dám pozor.
15:40 Čas tady nechutně letí, na hodinkách jsme už u Austrálie.
Šli jsme na procházku. Sice je venku chcanec, ale nic jsme toho nedbali, chcanec má být stejnak až do neděle. Příští týden má být samozřejmě hezky.
Lidi tady se fakt neviděli., Vzdálenosti odhadují ještě hůř jak já. Prej za 400 metrů potkáme obchod. Místní Tesco je večerka uprostřed hvozdů a mají tady akorát tak chlast.
Sonda do života lidu Rožnovska:
"Prosím vás, máte nějaký sešity?" Potřebovali jsme další sešit na deník, jsme totiž zatraceně velcí literáti.
Paní prodavačka nám to vyjasnila: "Ne, to tady místní moc nepotřebujou. Ti potřebujou akorát tohle.." A mávla rukou k regálu s aĺkoholem. Tím se vysvětluje, proč tu nikdo neví, jak vypadá vzdálenost 400 metrů. Učit se, to ne. Ale chlastali by jak duhy, pacholci.
Koupili jsme minerálku, dvě přesnídávky (potřebujeme totiž skleničky k whisky) a pak jsme se zmoklí vrátili zpět.
Ať to tady ale jenom nepomlouvám, je tu krásně, zeleno. lesy, potoky, lom, miliony barevnejch hub. To všechno hned vedle tříproudový silnice. Haters gonna hate, prepáč.
15:52
Ondra už čtyři minuty čeká u puštěný sprchy na teplou vodu.Teď slyším, že voda týct přestala. Asi došla nebo to tentokrát vzdal Ondra a nyní brečí v koupelně on.
18:26
Dlouhá pauza ve psaní byla zapříčiněna několika faktory. Nejdřív Bára odmítla hrát zde nacházivší se kulečník. Navrhl jsem tedy, že zahrajeme žolíky s archivními kartami, které má partnerka přibalila do svýho batohu. První kolo vyhrála, druhý jsem vyhrál já (což nebyla schopná pochopit) a třetí kolo, rozhodující, o vesmír vyhrála úplně s přehledem. Křičela, že je PANÍ BESKYD, že RADEGAST není nic jiného než pytel hovínek a usnula. Lehl jsem si za ní, přičemž jsem pospával a nechával se budit strašně hloupými a hlučnými sousedy, kteří už už chtěli volat do Občanského juda, protože jim na pokoji nešla televize. Beztak by tady chytli akorát Slováky a JOJku. V maďarštině. Středověké maďarštině.
19:12
Po prokecaným čekání jsme si vyšli ven na čvambáro. U toho jsme zjistili, že to tu není úplně smoking friendly. Žádný popelníky a venku ani odpaďákys. Špačky putovaly zpět do krabiček, ke svým dovčil netknutým bratránkům a sestřenkám.
Usadili nás u stolu, a tak tady vyčkáváme na žraso. Bára ztrácí hlas. Tento ročník pěveckých talentových soutěží přišel o favoritku. Jsem z toho moc moc smutný panda.
19:25
Řízek. Tušili jsme to hned, jak jsme vylezli z pokoje, neboť celej hotel byl cítit smaženým. Pořád se nějak nemůžu smířit s tím, že bych tady tomu ubytování měla říkat hotel. Ale je to kratší než ubytovna. Lenost zvítězila. Řízek byl obyčejnej, žádnej Michelin. Doufám, že zítra nebude zase smažený.
19:32
Zpátky na izbe. Je tu zima a tma. Určitě je to hromadný hrob. Hraje i pohřební muzika. DJ McBára to tady sekaně rozjíždí na jablečném výtečném (iPhone), který nám dopřává pouze demoverze. Jedenáct předeher ke Can't hold us je prozatím ten nejelepší strávený čas s mou nejmilejší. Pijeme pivo z plechovek.
Kindermafián je podle všeho jediný personál hotelu Highway to hell. U řízku jsme vyslechli, že má zrekonstruovaný kotel (to jako hotel, ne kindermafián). Místo kotle tam asi řemeslníci nainstalovali kotletu. Nejsou tu nejchytřejší. 400 metrů je podle nich šest námořních mil.
21:52
Ondra se chová, jako pravej Pán Situace a drží mi prsa. KOZI. Pijeme pivo, prohlížíme fotky v telefonech a vůbec trávíme kvalitní čas na horách a na čerstvým vzduchu...
Jo a pořád je to tu jak v ledovým království. Teplá voda prostě nepoteče. Ondra má smůlu a mastný vlasy.
21:55
A Baruna je ulhaná opica, co chce pracovat pro bordely.
22:19
Ondra se pomalu psychicky připravuje na to, že bude smuťas - jdeme hrát pexeso. To pro něj nemůže dopadnout dobře. Aspoň jsme si nalili balantinku do sklinek od přesnídávky. Snad mu to zlepší náladu.
22:34
Spím na záchodě. Hagrid na motorce je kretén. Měl z ní spadnout, Harryho odjebat a byl by klid. Ani Voldemort by se nevrátil, když by nemoh mět Harryho krev, takže stěr. A nebo by se vlastně vrátil. Ale sere pes. Hagrid je kretén. To je celý. Zkazil mi hru. (Prohrál jsem v pexesu s obrázkama s Harrym Potterem)
23:40
Tak schválně, co je to fena?! Samička od psa! Ale když hrajete s Ondřejem město, jméno..., tak klidně napíše fenu mezi zvířata. Mezi všechny ty opice, osly, lamy, psy, buvoly atd., ale mýmu ušákovi se pak směje a tvrdí mi, že ušák neexistuje, že je to škvor. Tak to teda není, Asi vim, jak vypadá škvor a rozhodně to teda není jako ušák. Takže prostě, Ondřej mě nečistě porazil asi o 260 bodů. To si budu pamatovat.
Báře je sedm. Neumí prohrávat. Tečka.
 |
| Beskydská pobočka Batesova hotelu. Jen vražedný scény ve sprchách chybí, protože do toho ledovýho pekla nikdo neleze. |
Žádné komentáře:
Okomentovat