Do zoo se vydali cestou, kterou znal on a ona ne. Polovinu pochodu stejně ale rokovala, že její cesta po silnici je lepší a podporovala se důvody, kterým Pán situace nerozuměl, protože měly smysl asi jako posílat pozvánky na facebook do Severní Koreje. Jeho cesta byla lepší, protože vedla ulicí Darwinovou. Ta je roztomilým kopancem do sakrálních varlat názvu Svatý kopeček. Ruku v ruce procházeli mezi moderními domy. "Bylo by hezký tu bydlet..." začal Pán situace. "Jen kdyby ty moderní baráky nebyly hnusný jak týrání zvířat," dokončila větu ona. Usmáli se, dali si jednu štípanou na líco a pomalým krokem pokračovali. Naproti jim běžel (jakože fakt běžel) mladý pár i s kočárkem zaplněným znuděným děckem. Pan a Paní situace se domluvili, že takhle nikdy neskončí.
Když už se Darwinova štráse zdála být nekonečnou, konečně se dostali k místu, kde vždycky stála zoo. Ale ani jeden z nich ji nepoznával, neboť vstupní brána do světa zvířat a rodinné pohody s nanukem vypadala ne nepodobně jako ty škaredý baráky, který Pan a Paní situace potkali cestou. Zmatení zašli do místnosti vlevo, kde u velkýho pultu seděli tři lidi a prodávali vstupenky. Tři. Celý dětství Pána situace prodávala lístky v jednom malým okýnku samotná paní a v druhým další tetka prodávala sáček žrádla pro kozy. Nyní v době krize je nutno zaměstnance motivovat přátelským prostředím a teplou člověčinou v podobě spolupracovníků. Takže se u prodeje lístků místo jedný tety nudí tety dvě a k nim ještě stréc. Ten si jel to svoje brácho víš a neptal se, jestli mají ti dva krásní mladí lidi nějakou průkazku, kterou by dokázali, že jsou študáci. Kdyby se zeptal vydělal by šéfovi zoo na operaci na zvětšení penisu. Pan a Paní situace mají prošlý ISICy. Parazitují na systému a mámvpičismu lidí za kasou.
S ještě teplými kouzelnými lupeny, jejichž držení je opravňovalo k dobrodružstvím se světovou faunou, šli ke čtyřem turniketům. Čtyřem. Pán situace nedokázal pochopit, co zoo očekává od týhle vstupový politiky. Třeba novoty v zoo turniketama a stovkou prodavačů lístků nekončí. Třeba je v zoo metro. Nebo tam maj koncert Kabát revival. Jinak by přece stačil turniket jeden. Kdyby teda fungoval. Tyhle rozhodně svoje poslání na Modrý planetě nebraly vážně, a tak místo nich nám lístky natrhl mladík v reflexní vestě. "Na co je tady tolik lidí u toho vstupu?" nemohla pochopit množství Umpalumpů u brány. "Já nevim, asi sem chodí pytláci a kradou pižmoně," snažil se být vtipný Pán situace. Jeho milá se nezasmála. Jen zamlela něco, z čeho její milý slyšel jenom: "... jak Petr Novotnej..." a rozhlížela se po stánkách, asi po cukrový vatě. Ale spíš hledala svařák.
Pán situace chtěl situaci zachránit: "No a čím teda začneme? Půjdeme se podívat na dravce?" Ona se zašklebila. "A kde to je?" domáhala se odpovědi. Teď se zašklebil on. "No přece tam...," a ukázal za ohradu s poníkama, směrem na místo, kde si dřív malý děcka pujčovaly za těžký valuty elektrikou napájený jeepy. Paní situace se zadívala na lesík, na jehož prvním stromě visela všeříkající cedule: DRAVCI s poštolkou, co vypadala jak Che Guevara. "Tam jsem nikdy nebyla," přiznala se.
Pán situace něco zamumlal, z čehož jeho milá pochytila pouze: "...chudák holka" a "...zničený dětství". A tak Paní situace poprvé viděla dva výry, šest poštolek a jedno káně najednou. Pán situace si byl jistý, že tohle bude považovat za jeden z těch důležitějších dnů jejího života.
Paní situace si byla jistá, že ty dva výři, šest poštolek a jedno káně byly už pár let mrtvý, vycpaný a vystavený pro slaboduchý návštěvníky. Takový, jako její Pán situace.
Když už se Darwinova štráse zdála být nekonečnou, konečně se dostali k místu, kde vždycky stála zoo. Ale ani jeden z nich ji nepoznával, neboť vstupní brána do světa zvířat a rodinné pohody s nanukem vypadala ne nepodobně jako ty škaredý baráky, který Pan a Paní situace potkali cestou. Zmatení zašli do místnosti vlevo, kde u velkýho pultu seděli tři lidi a prodávali vstupenky. Tři. Celý dětství Pána situace prodávala lístky v jednom malým okýnku samotná paní a v druhým další tetka prodávala sáček žrádla pro kozy. Nyní v době krize je nutno zaměstnance motivovat přátelským prostředím a teplou člověčinou v podobě spolupracovníků. Takže se u prodeje lístků místo jedný tety nudí tety dvě a k nim ještě stréc. Ten si jel to svoje brácho víš a neptal se, jestli mají ti dva krásní mladí lidi nějakou průkazku, kterou by dokázali, že jsou študáci. Kdyby se zeptal vydělal by šéfovi zoo na operaci na zvětšení penisu. Pan a Paní situace mají prošlý ISICy. Parazitují na systému a mámvpičismu lidí za kasou.
S ještě teplými kouzelnými lupeny, jejichž držení je opravňovalo k dobrodružstvím se světovou faunou, šli ke čtyřem turniketům. Čtyřem. Pán situace nedokázal pochopit, co zoo očekává od týhle vstupový politiky. Třeba novoty v zoo turniketama a stovkou prodavačů lístků nekončí. Třeba je v zoo metro. Nebo tam maj koncert Kabát revival. Jinak by přece stačil turniket jeden. Kdyby teda fungoval. Tyhle rozhodně svoje poslání na Modrý planetě nebraly vážně, a tak místo nich nám lístky natrhl mladík v reflexní vestě. "Na co je tady tolik lidí u toho vstupu?" nemohla pochopit množství Umpalumpů u brány. "Já nevim, asi sem chodí pytláci a kradou pižmoně," snažil se být vtipný Pán situace. Jeho milá se nezasmála. Jen zamlela něco, z čeho její milý slyšel jenom: "... jak Petr Novotnej..." a rozhlížela se po stánkách, asi po cukrový vatě. Ale spíš hledala svařák.
Pán situace chtěl situaci zachránit: "No a čím teda začneme? Půjdeme se podívat na dravce?" Ona se zašklebila. "A kde to je?" domáhala se odpovědi. Teď se zašklebil on. "No přece tam...," a ukázal za ohradu s poníkama, směrem na místo, kde si dřív malý děcka pujčovaly za těžký valuty elektrikou napájený jeepy. Paní situace se zadívala na lesík, na jehož prvním stromě visela všeříkající cedule: DRAVCI s poštolkou, co vypadala jak Che Guevara. "Tam jsem nikdy nebyla," přiznala se.
Pán situace něco zamumlal, z čehož jeho milá pochytila pouze: "...chudák holka" a "...zničený dětství". A tak Paní situace poprvé viděla dva výry, šest poštolek a jedno káně najednou. Pán situace si byl jistý, že tohle bude považovat za jeden z těch důležitějších dnů jejího života.
Paní situace si byla jistá, že ty dva výři, šest poštolek a jedno káně byly už pár let mrtvý, vycpaný a vystavený pro slaboduchý návštěvníky. Takový, jako její Pán situace.
Žádné komentáře:
Okomentovat