Chcou mě zaříznout

V dobách, kdy si mí vrstevníci pěstovali hrba sklonění nad strategiema, který si spustili na pracovních kompech svých fotrů, já dostal od rodičů playstationa, kde jsem chytl akorát tak doživotní vítr z chrčícího rádia, když jsem zkoušel hrát Silent Hill. 

První počítač jsem dostal až asi v patnácti, kdy ostatní už uměli přepínat tloušťku štětce v malování, přičemž já stále hledal na klávesnici písmenko P. To protože jsem na internetu chtěl najít rady z "Počítače pro každého". Ne porno. Když ještě letělo ICQ, mí spolužáci se skrz to vzájemně pomlouvali, já marně hledal kohokoli, kdo si se mnou zahraje ty suprově debilní ICQ hry. Nakonec jsem hrál akorát s nějakou jedenáctiletou Němkou, která podle všeho neuměla anglicky a hru úplně nepochopila. Furt jen do chatu psala: LIKIN YU. Měla mě ráda? Olizovala mě? Doteď nad tím přemýšlím, kdykoli slyšim němčinu.

Od té doby jsem s počítačema celkem v pohodě, co se internetu týká. Ale jak se něco posere v systému, jsem v prdeli hloubš než kokain při kontrole na letišti. Proto se celkem strachuju v práci, pro kterou je hladce předoucí komputer celkem esenciální. Přičemž funkce, kterou mám na vizitce napsanou pod jménem, by mohla vytvářet dojem, že výpočetní techniku nepotřebuju. Jako Vedoucí oddělení příloh bych moh napochodovat do kanclu, rozdat svým umpalumpům složitý úkoly a než bych jebl dveřma, zařval bych: "A jestli to nebude do oběda, budete mět kurva smutný Vánoce!" 

Bohužel, jsem v kanclu na přílohy sám. Na žádný umpalumpy nemůžu shazovat úkoly a ani technický neúspěchy. Jeden takovej se mi stal v neděli, když jsem šel milosrdně do práce o víkendu. Protože jsem mokrým snem každého zaměstnavatele. Na dobrej skutek ale nějaká karma sere. Čudlíkem jsem komp zapl. Počkal až naběhne barevný logo Windows XP. U toho jsem bubnoval prstama do stolu a čekal na digitální pokyn, abych se přihlásil.

Jméno:
Heslo:

Precizně jsem to vyplnil. Enter. A škaredej zvuk. Asi jako když plesknete krávu po hubě dlouhým pravítkem. Zkouším znova. Plesknutá kráva. Restartuju, zkouším znova, jenom abych pořád dokola zkoušel ten posranej zvuk a u toho "vysvětlení" od Billa Gatese, proč to nejde. Nemusím snad říkat, že sem tomu rozuměl jen několik málo předložek. Možná kdybych nebyl počítačovej uhrovitej panic s předkusem, věděl bych co s tím. Chápal bych to.

Ale takhle jsem akorát musel zavolat našemu ajťákovi, kterej je podle mě falešnej, protože nepracuje ve sklepě ale na půdě a nezeptal se mě, jestli jsem to zkusil vypnout a zapnout. Takže jsem mu moc nevěřil, ale co jsem s ním měl dělat? Takže jsem mu přepapouškoval to blekotání, co na mě vyblil po neúspěšným přihlášení ten prehistorickej počítačovej křáp, na kterým bych nespustil ani tetris.

V telefonu bylo chvilu ticho a pak ten chlápek řekl: "Ehm. Stal jste se obětí čistky." A vypadlo spojení.

A proto teď sedím schovanej doma pod stolem, sepisuju tohle svědectví, kdyby ta čistka fakt nastala. Měl jsem se víc učit s počítačem. Protože jak se teď budu bránit těma od playstationa zkurvenejma palcema před čistkovým komandem?

Takhle budu mět kurva smutný Vánoce...