Dost mě to zaujalo. Není to tak dávno (nebo možná je, poslední dobou mi to nemyslí čtyřrozměrně a mý vnímání času je na tom jinak než kdysi), co jsem četl jakýsi článek o tom, že v takové Itálii mají s mamánky celkem problém. Kucí tam špatně sháněli práci a moc se jim nechtělo stěhovat z domu, kde bylo navařeno, uklizeno a každý dva týdny bylo na stole čerstvý vydání Kačera Donalda se špionskejma brýlema jako dárkem. Nikdy jsem si, nemyslel, že bych taky podobně mohl dopadnout.
Ale trochu dopadl. A nedopadl. Jako zasraná princezna Koloběžka. Práci sice mám, ale pořád ráno zdravím máti místo svých vysněných jezevčíků se jmény Phobos, Deimos a Kapitán Fousek. Vystěhování se do prdele je jeden z větších kroků (možná i ten největší), kterej je nutno udělat na turistický trase, která končí na vrcholu Dospělák (nejvyšší vrchol pohoří Getyourshittogether Mountains). Ve svejch čtyřiadvaceti letech mám fakt nejvyšší čas, abych si nasadil pohory a snažil se ten krpál vyšlapat. Kromě věku ale existujou i jiný ukazatele, že pískoviště, klíček kolem krku a hnědý punčocháče s dvěma čárkama vzadu a jednou vepředu přestávají platit za moje atributy. Kupříkladu:
- Mám ohromnou potřebu mít klid. Furt.
- Je mi čím dál tím víc líto peněz, které si nechávám prolít hrdlem.
- Z čipsů je mi druhej den blbě
- Křičím rady na lidi v televizi, kteří hrají Kolotoč
- Nechápu svůj telefon a na potkání se chlubím tím, že jsem si dokázal stáhnou Messenger
- Včera jsem si byl před zrcadlo plivnout do ksichtu, poněvadž jsem vážně uvažoval o tom, že ochutnám svůj Schwarzkopf henten na vlasy, protože tak krásně voní
Takže tak. Jsem už dost starej. Důkazy hovoří v neprospěch nezdravýho vztahu s vlastní matkou a v prospěch cesty do světa s ranečkem s chlebem, Májkou a náhradníma trenkama. Ač mám svou maminku tuze rád a nestydím se za to, je načase, aby řešila i jiný věci, než jsou mý smutný oči a prosby o špagety. Od ledna už začíná velké hledání vlastního odbytiště.
"To je teda brzo," mohl by kdekdo říct. Třeba právě já. O nějakým opuštění kolébky mluvím už dlouho, ale ještě jsem pro to nic neudělal. Kromě tedy odkládání určitýho procenta z výplaty, abych si mohl ve vlastním sídle koupit třeba postel nebo na čem se to dneska v moderních bytech spí.
Nejenže bych z toho mohl mít dobrý pocit sám, ale zvedejkotvy.cz mě nahlodalo i z romantického hlediska. Už jsem sice přečetl tuny článků v Cosmopolitanu (já to aspoň přiznám, pokrytci nechť se chytnou za nos a přidusí se), takže vím, že jen velmi malé procento žen má rádo muže, kterým jejich matka doteď stříhá nehty nebo co. Právě ta stránka, o které jsem mluvil, má i autentický výpovědi živých (!) žen, jimž mamánek zkřížil cestu. Řeknu vám, je to teda dost škaredý.
Nejdřív jsem chtěl být nad věcí a říkal jsem si, že ta Tereza, co tam haní jednoho chudáka, je beztak věčně nespokojená kráva, co doma hajluje, ve škole žaluje a jako kurva se maluje. Po chvíli jsem přestal být natolik útočnej a během sešívání voodoo panenky mi došlo, že spíš má pravdu. Že je to třeba super holka, která to s tím ubožákem myslela dobře a která se na něj stejně vysere, protože ji podvede se svou mámou, a která se pak seznámí se mnou (už budu bydlet sám, ne asi...) a kterou požádám o ruku a která bude souhlasit, aby na jejím prstýnku bylo napsaný I LOVE YOU a na mým I KNOW.
Tereza se mi tak zalíbila, že tedy obouvám pohory a po novým roce se rozhoupám a vyšlápnu si na Dospěláka. Do tý doby ještě udělám tady doma trochu hezký Vánoce a vrátím se sem pořádně až na ty další.
Teď když je to napsaný, tak se to musí stát. Ještě by se asi hodilo mít nějakýho splubydlícího, než se Tereza vysere na toho nesamostatnýho debila. Do ledna budu hledat, no.
Mějte se jak chcete. Mně ze spaní vyhládlo, tak jdu mamu poprosit o špagety.
Pán Situace
Mějte se jak chcete. Mně ze spaní vyhládlo, tak jdu mamu poprosit o špagety.
Pán Situace
Žádné komentáře:
Okomentovat