Frustrace, X-wing, Psací zmar, Jahodová přesnídávka, Blití

Nevím, v kolik hodin jsem se v pondělí 11. května 2020 probudil, ale určitě už bylo po deváté. Vzhůru byla dokonce už Paní Situace, která mi popřála dobrý ráno a poslala mi vzduchem pusinku (logicky jsem ještě neměl vyčištěný zuby, takže by mi neúnosně táhlo z držky) a odporoučela se ulevit svému měchýři. Já se protáhl a odkopal peřinu jak Hwoarang v Tekkenu a energicky vyskočil na podlahu. Vystřelil jsem do obýváku k počítači mojí milé.... typičo mě to strašně nebaví psát tohle.

Proč je to tak těžký? Člověk (jakože já) mocinky moc chce psát, ale cokoli začnu, ukrutně mě to nebaví. Skončí to jako posranej koncept, kterej nikdy nedopíšu, kterej vlastně už ani nikdy neotevřu, kterej tady bude smrdět jak žlutá popelnica na plasty. A já jen přijdu o hodinu času, jenž jsem mohl trávit něčím užitečným pro sebe (mohl bych cvičit!), nebo pro mou milou (mohl bych umýt nádobí, vanu, nebo hajzl). Teď se cítím ohromně frustrovanej.

Závidím Paní Situace, že má svůj lettering. Panebože, jak ta je šikovná! Jak jí to jde, jakou má radost, jak jde vidět, že něco dokázala. Po mně tady není nic, teda vlastně máme na knihovně tři origami zvířátka, který jsem složil podle youtube návodu. Je to kočka s downem, jezevčík s obrnou a morbidně obézní prase. Když nad tím tak přemýšlím, měl jsem celkem radost, když se mi ten papír povedl pozohýbat do kýženýho tvaru. Zbytky oné radosti ale pohřbil dnešní pokus o složení origami stíhačky X-wing. Nedokázal jsem se dostat přes druhou minutu videonávodu. Kdybych to byl já, kdo stavěl stíhačky pro Rebely, neměly by Star Wars 9 dílů, ale skončily by hezky pěkně ještě před útokem na Hvězdu smrti v Nový naději. Stíhačky by samy vzplanuly v hangáru a Luke a ostatní piloti by na Impérium mohli zaútočit leda šutrama, klackama a umělýma šulinama nebo čím se bojuje in a galaxy far far away.

Vůbec to dneska byl takovej posranej den. Jediný, co jsem dokázal, bylo ustlat postel a umístit na nástěnku dole v baráku u dveří prosbu, zda by někdo nevěděl něco bližšího o domovních zvoncích. Náš nefunguje, přivolanej elektrikář povídal, že na to potřebuje nějaký kódy od domovníka a my domovníka údajně nemáme údajně. Pak jsem dneska chvilku hrál Witchera, což mě vlastně ani nebavilo. Umýval jsem nádobí a pak jsem ho zase zasral při ohřívání obědu. Následně jsem jel na kole do Alberta pro něco k večeři a na zítra k obědu. Při cestě zpátky jsem trochu zmoknul, což byl dnes asi největší vodvaz.

Nebo vlastně ne! Bylo pondělí, tím pádem byl čas na lekci Základů tvůrčího psaní páně Nekudy. Dnešní lekcí bylo klišé. Jako úkol jsem měl doplňovat souvětí - vymýšlet nějaký neotřelý přirovnání. Jak jsem to měl hotový, Paní Situace si to chtěla přečíst. Dal jsem jí notebook a šel se schovat do kuchyně, kde jsem předstíral činnost, ale strašně potichu, aby mi neuniklo, až se nějakému mému neotřelému nápadu zasměje. Neuniklo, neboť se smích nekonal. Kruci. A to jsem si fakt myslel, že je to zábavný, ale asi jsem to akorát srovnával s lekcema předtím. Tam jsem ta cvičení plnil celkem vážně, ale to já asi prostě neumím. A jak mi došlo dnes, neumím být ani zábavný. Ale panečku, kdybyste náhodou hledali někoho, kde se umí topově litovat, napište mi do komentářů.

Dnes jsem začal číst knížku, kterou mi dala Paní Situace na Vánoce. Jmenuje se se Ukaž, co děláš! Kdybych to udělal doslova, zbourám internet videama o tom, jak sedím v křesle a žeru jahodovou přesnídávku a snažim se dosáhnout na iPad, abych přeskočil intro u hrajících Friends, ale zavazí mi můj báchor.

Asi by nejdřív chtělo něco doopravdy dělat, než se tím budu chlubit jak batole s hovnem v nočníku. 

Protože jinak by to mohlo skončit tak, že tady budu nesouvisle blít tohle. Ale já to stejně zveřejním, protože nepotřebuju žádnej posranej koncept. Potřebuju se naučit psát.